Fytoterapie na prahu třetího tisíciletí…
Autor: Jos. A. Zentrich Vyšlo dne: 19. 9. 2000
Fytoterapie – jaké tajemné slovo. Dříve se říkalo prostěji "bylinářství." Léčba bylinami má prastaré kořeny a byliny byly vlastně prvními léky, se kterými se člověk setkal. Vezmeme-li do úvahy novodobé dějiny, pak lze konstatovat, že až do konce středověku byla léčba bylinami plně využívána jak oficielní medicínou, tak lidovým léčitelství. Od počátku novověku se koleje rozcházejí – nejprve pozvolna a později stále markantněji. Ke konci 19. a na počátku 20. století byla chemie v takovém rozmachu, že se zdálo, že pár dalších let bude člověku moci nabídnout málem nesmrtelnost.
Fytoterapie – jaké tajemné slovo. Dříve se říkalo prostěji "bylinářství." Léčba bylinami má prastaré kořeny a byliny byly vlastně prvními léky, se kterými se člověk setkal. Vezmeme-li do úvahy novodobé dějiny, pak lze konstatovat, že až do konce středověku byla léčba bylinami plně využívána jak oficielní medicínou, tak lidovým léčitelství. Od počátku novověku se koleje rozcházejí – nejprve pozvolna a později stále markantněji. Ke konci 19. a na počátku 20. století byla chemie v takovém rozmachu, že se zdálo, že pár dalších let bude člověku moci nabídnout málem nesmrtelnost.
Ale roky přecházely a nesmrtelnost se jaksi nedostavovala. Namísto ní se začaly ve stále větší míře projevovat nežádoucí účinky chemické léčby a lékaři si s hrůzou uvědomili, že mnoho lidí, kteří jsou chemicky léčeni, má posléze více problémů z léčby, než z vlastní choroby. A tak se bylinky začaly vracet. Nejprve pozvolna, později stále markantněji. Opakuje se stejný scénář, ale v obráceném pořadí.
Doba ale pokročila a tak je samozřejmé, že se mnohé změnilo. Zatím co dříve měli bylináři k dispozici pouze nejjednodušší lékové formy – obvykle vodné výluhy neboli čaje, dnešní lékař – fytoterapeut má k disposici prostředků mnohem více.
Současná fytoterapie dělí léčivé prostředky takto:
- fytoterapeutika mitte (slabší až střední účinnost)
sem patří jednak jednotlivé byliny, jednak komplexní extrakty z těchto byliny, těmto prostředkům říkáme též "biofarmaka"- fytoterapeutika forte (silnější účinnost)
sem patří hlavní účinné látky z bylin a jejich extrakty a těmto prostředkům říkáme "fytofarmaka"Fytofarmaka jsou předmětem farmaceutické výroby a do lékáren přicházejí zpravidla již upraveny do moderních lékových forem.
Biofarmaka jsou dodávána buď jako klasické sekané byliny nebo jako tzv. galenika, kdy bylinné tinktury, extrakty apod. jsou určeny k rozlévání do spotřebitelských obalů, případně i jako hromadně vyráběné léčivé prostředky, mající určitý obchodní název. Mnohá biofarmaka jsou dodávána i jako tzv. potraviny pro zvláštní výživu, což je šroubovaný umělý název, nahrazující dříve užívané, přirozeně vzniklé označení "potravní doplňky."
Příklad rozdílné lékové formy u fytoterapeutik:
- bylina: kawa kawa – pepřovník opojný – Piper methysticum
= biofarmakum- tinktura: galenický extrakt – tinctura methystici
= biofarmakum- hlavní účinné látky: kawalaktony – jejich extrakt
= fytofarmakum- hromadně vyráběný léčivý prostředek s obsahem 100 mg kawalaktonů v 1 tobolce, obch. název ANTARÉS
= fytofarmakumTyto modernější lékové formy se stále více v terapii prosazují. Fytoterapeuti – bylináři přitom dávají přednost biofarmakům a lékaři spíše fytofarmakům. Má to své opodstatnění. Bylináři jednak věří spíše na komplexy léčivých látek a také nemají preskribční (předepisovací) možnosti na fytofarmaka, která obyčejně bývají na lékařský předpis. Materialisticky vyškolení lékaři, pokud chtějí aplikovat fytoterapii, věří spíše na jednotlivé izolované látky a navíc jim vyhovuje, že mnohá fytofarmaka jsou vyráběna jako tzv. speciality, tedy léky, které mají svůj vlastní obchodní název, takže lékaři postačí si zapamatovat, že Antarés se používá na to a na to, a obvykle ho ani nezajímá, že je to vlastně bylinný extrakt; ostatně mnozí lékaři ani neví, že předepisují lék bylinného původu a tak fytoterapie provádí come-back zcela nenápadným způsobem.
Osobně se domnívám, že tento vývoj je nezdravý a dříve nebo později se musí obrátit. Fytofarmaka, tedy izolované látky a přípravky z nich, totiž ruší hlavní výhody, které fytoterapie léčebně přináší. Které výhody to jsou a proč jsou použitím fytofarmak rušeny?
První výhodou fytoterapie vůči farmakoterapii je to, že fytoterapie má jen zcela minimálně vyjádřený nežádoucí a vedlejší účinky. Působení izolovaných látek ve fytofarmacích obsažených je už značně razantní a nežádoucí, resp,. vedlejší účinky jsou proto vyjádřeny již mnohem více.
Druhou výhodou klasicky pojaté fytoterapie je fakt, že každá bylina je malou chemickou laboratoří. Proto – vedle hlavního specifického účinku, tedy proti něčemu, byliny vždycky vykazují ještě nespecifické, všeobecně posilující účinky, které jednotlivé chemické látky, byť přírodního původu, vykazovat přirozeně nemohou.
Třetí výhodou léčení celými bylinami je to, že v důsledku bohaté obsahové skladby obsahových látek mají byliny mimořádně široké spektrum účinku, což je velmi důležité, protože takový lék zasahuje na více místech najednou a to je velmi prospěšné, zejména v případě, kdy není zcela přesně zjištěná diagnóza – kterážto situace nastává přibližně v 35% případů!
Prostudujeme-li pozorně uvedená fakta, musíme si všimnout, že současná tendence izolování jednotlivých látek víceméně stírá rozdíly mezi použitím chemických a přírodních léčiv a znehodnocuje tak dary přírody, které jsou člověku Stvořitelem poskytovány. Taková cesta vede jen a jen do pekel; zbývá však naděje, že člověk XXI. století si těchto skutečností povšimne dříve, než bude pozdě.
Osobně říkám izolaci jednotlivých účinných látek "vykrádání léčivých rostlin" a uvedu jeden zcela frapantní příklad: již řadu let používá oficielní medicína k léčbě četných jaterních chorob sylimarín – hlavní účinnou látku ze semen ostropestřece mariánského (Sylibum marianum L.). Na farmaceutický trh tato látka přicházela nejprve jako originální švýčarský preparát Legalon, později jako jeho licenční verze Flavobion.
A nyní pozor: Přicházejí ke mně klienti s jaterními potížemi – léčení Flavobionem, se špatnými jaterními testy. Zkušebně nasazujeme semeno ostropestřece mariánského v přirozené podobě: semeno doporučuji čerstvě rozemlet (nedělat zásoby, mleté semeno rychle žlukne) a smíchat 1 : 1 s mléčným cukrem, dostupným v každé lékárně a podávat 3-4x denně 1 čajovou lžíčku této směsi, zapít libovolným, jaterní činnost podporujícím čajem – např. z trojkombinace stejných dílů pampelišky + rdesna ptačího + řepíku. A medle –za pár týdnů se jaterní testy začnou hýbat a za pár měsíců je jaterní činnost zcela v normálu – a to u lidí, kteří se třeba i léta léčili Flavobionem…
Nebo jiný příklad: učence nesmírně mrzí, že v propolisu jaksi nejde dost dobře stanovit hlavní účinná látka – aby se poté chutě mohla izolovat. Proto je propolis v tzv. vědecké medicíne víceméně v nemilosti a není používán. Moje zkušenosti jsou opět jiné: ačkoliv každý propolis má poněkud jiné chemické složení, zřejmě podle místa působnosti včelstev, prakticky vždycky působí stejně, ať byl nasbírán kdekoli. V Rusku provedli v osmdesátých létech pokus, ve kterém zkoušeli 12 různých vzorků propolisu, nasbíraných na různých místech velké, širé Rusi. Jeho chemické složení bylo natolik pestré, že ani 2 vzorky nešlo ani přibližně srovnat. Propolisem působili "in vitro" (ve zkumavce) na 3 vybrané bakteriální kmeny – zlatého stafylokka, na bakterii Escherichia coli a na salmonellu. Propolis nejlépe zabíral na Escherichiu, potom na stafylokokka a nejméně na salmonellu, ale nás bude především zajímat, že mezi působností všech vzorků byly zjištěny jen minimální rozdíly, ač jeden vzorek pocházel od Uralu, jiný z Dálného východu, třetí z podmoskevské oblasti a další z Kavkazu atp. – a jejich chemické složení bylo dosti odlišné.
Pro naše vědce z toho vyplynulo, že propolis je jakožto lék nepoužitelný, protože jej nelze standardizovat; já si zase – možná hloupě a naivně – myslím, že propolis je využitelný vždy, bez ohledu na tom, odkud včeličky získaly surovinu. Který názor je pro život praktičtější, si může ověřit na sobě.
Abych pouze neteoretizoval, připojím jeden praktický recept s vynikající účinností: Na průduškově-plicní zánětlivou problematiku výtečně působí propolis v tukovém médiu: roztavíme 250 g másla a rozmícháme v něm 30 g propolisu a přecedíme přes vyvařené kovové sítko. Vzniklé, žlutozelené hmoty velmi příjemné vůně béřeme 4x denně 1 čajovou lžíčku a vycucáme. Už třetí, čtvrtý den léčny pocítíme výraznou úlevu a doléčení je pak zpravidlas iotázkou několika dalších dnů nebo – spíše výjimečně – týdnů…
Perspektivy fytoterapie jsou nevyčerpatelné, protože dosud byla prozkou mána jenom malá část světového rostlinstva. Z tohoto hlediska je pro lidststvo nenahraditelnou škodou zjištění ekologů, že z naší planety nenávratně mizí denně několik dalších rostlinných druhů….
Ovšem i to, co zbývá, nabízí neustále nové a nové objevy – vzpomeňme jen na několik léčivých bylin, které byly zavedeny do terapie v posledních 10 – 15 letech: je to např. objev mimořádně silných imunostimulačních účinků kořenů a květu rudbeckie nachové – Echinacea purpurea. Nebo objev výrazně protimigrenózních účinků kopretiny řimbaby – Pyrethrum parthenium. Objev silného protirevmatického působení kořene čertova spáru – Harpagophytum procumbens, případně zjištění možnosti výroby řady steroidních hormonů z hlíz asijských a jihoamerických jamů (rod Dioscorea).
Relatívně novou kapitolou fytoterapie je tzv. genmmoterapie, čili využití výtažků z pupenů, příp. semen rostlin. Má to svoji logiku. V pupenech, potažmo v semenech, je skryt celý genetický aparát daného rostlinného jedince. Je přirozené, že rostlina si své nejdůležitější části ochraňuje "jako oko v hlavě" a logické je i to, že v těchto částech rostliny budou ty nejcennější látky, které rostlina umí vyrobit; jsou to látky, které bychom v jiné části téže rostliny nebo i jen v jinou roční dobu v rostlině marně hledali.
Gemmoterapií se jako první začali zabývat Francouzi a nyní konečně doputovala i k nám. Na současném trhu je řada asi 35 gemmoterapeutických přípravků, které pokrývají velmi široké léčebné spektrum – od léčby těžkých zánětů, přes doléčování následků prodělané boreliosy, až k léčbě alergií, či poruch činnosti jaterní a ledvinové.
Na Slovensku uvedli na trh několik vynikající přípravků na bylinné bázi – výtažek z artyčoku mohutně reguluje hladinu cholesterolu a mocně tak snižuje cévní aterogenitu, tj. nežádoucí schopnost cév, nechat se zanášet tukovými a později vápenatými úsadami. Výtažek z hlohu napomáhá poklesu krevního tlaku a prohlubuje práci srdečního svalu. Výtažek z konzumní, uměle pěstované houby hlívy ústřičné má pak profylaktické působení nejen protisklerotické, ale především antitumorózní. Světem posledních dnů hýbe tajemná stromová kůra z peruánských And – vilcacora s výrazným protinádorovým působením….
A tak bychom mohli pokračovat bezmála do nekonečna – protože byliny a fytoterapie ještě zdaleka neřekly své poslední slovo !
Jos. A. Zentrich
