KINESIOLOGIE
Autorka: Ivana Baxová     Vyšlo dne: 19. 9. 2000

Před 10 lety jsem při návštěvě své švýcarské přítelkyně, také psycholožky, s nadšením objevovala terapeutické postupy, kterými je možno pomáhat dospělým i dětem. Mezi nimi byla i kineziologie, která mi "učarovala" nejen svou vysokou úspěšností, ale i "filozofií"-spojením tradičního orientálního léčení s některými myšlenkami "západní" terapie, nadchl mě "holistický" přístup této metody.

V té době jsem učila budoucí pedagogy,poradenské psychology vývojovou psychologii a diagnostiku na filozofické fakultě, ale má duše směřovala jednoznačně k terapii, kterou jsem také celý svůj pracovní život různými cestami praktikovala. Po návratu jsem "ne-náhodou" objevila, že se v Praze otevírá první kurz kineziologie(systém One Brain). Organizovali ho skvělí lidé ze společnosti Amicus,přednášející Carol Ann Hontz silně ovlivnila moji "cestu".

Otevřela jsem své soukromé terapeutické centrum One Brain Pragensis-byl to můj životní sen. Kineziologie je jedním ze základních terapeutických postupů, se kterými pracuji.

Tradiční kineziologie je spjatá s prací osteopatů,fyzioterapeutů. Před třiceti lety se začala rozvíjet kineziologie jako obor, který využívá svalového testu z tradiční kineziologie, ale obohacuje ji o další prvky. Cílem je dosažení rovnováhy (jak v rovině fyzické, tak emocionální). Pomocí svalového testu je možné identifikovat blokády, nerovnováhu, která je příčinou fyzických i psychických problémů člověka.

Co je testování svalů?
V roce 1964 americký chiropraktik George Goodheart testoval několik svalů svých pacientů s bolestí páteře před zahájením své práce - a po jeho ukončení.
Sval přirozeně pevný, ne "stažený"-ani příliš uvolněný, ukazoval úspěch jeho práce. Často zjišťoval, že po návratu pacientů do pracovního a rodinného prostředí se problémy se ztuhnutím svalu, bolestí znovu vracejí.
Goodheart dospěl v této souvislosti k zajímavým objevům, které vedly k vytvoření korekčních technik, které dokázaly nejen napravit slabé svaly, ale i jiné, dokonce i emocionální bloky. G.G.vytvořil systém Aplikované kineziologie, z jehož poznatků vychází další kineziologické systémy.

Často se mě mí pacienti ptají, jak může sval dávat tolik správných informací. Velmi pěkně vysvětluje tuto záležitost Ann Holdway(Kineziologie). Zdůrazňuje, že naše tělo ukládá svá traumata právě ve svalech.
Přirovnává naše tělo k velkému telefonnímu systému-mozek je centrála, svaly telefonní přístroje. Zprávy ze svalů jsou přenášeny nervovým systémem (dráhy) přes obratle páteře (místní ústředny)do hlavního kanálu páteřní míchy. Telefonní komunikace není bezproblémová-může dojít k nepropojení, obsazení linky, zmateným informacím. A.H.zdůrazňuje, že testování svalů pomůže proniknout do komunikačního systému těla a jeho prostřednictvím můžeme opravit, spravit "zamotané"drátky,stisknout ty správné knoflíčky-přivést tělo do rovnováhy.

V systému One Brain testovaná osoba obvykle stojí, ruce má mírně předpažené a kineziologicky testuje napětí v deltoidu (často pracuje i s jinými svaly). Systém One brain (v rámci koncepce Three in one -tři v jednom) se rozvíjel od roku 1972. Spjat s osobností Gordona Stokese, Daniela Whitesida,Candace Callewaye. Je až neuvěřitelně propracovaný, všestranný a přesný. Pracuje s předpokladem, že vše,co prožíváme, naše vlastní postoje i postoje našeho okolí k nám-vše je uloženo v našem podvědomí i hlouběji v buněčné paměti našeho těla. Negativní zážitky, zkušenosti nás hluboce ovlivňují v přítomnosti (i když naše vědomá mysl na ně už dávno "zapomněla"). Často pak nerozumíme našim současným problémům. Jedna z mých pacientek měla nesmírný strach hovořit před více lidmi. Byla učitelka a komunikace na třídních schůzkách i schůzích učitelů byla pro ni zdrojem velkého stresu. Při kineziologické práci jsme objevily ve čtyřech letech blokádu, která souvisela s jejím pěveckým vystoupením na křtu v kostele. Připravila se ke své písni-a nevydala ani hlásku. Maminka se na ni tenkrát zlobila a děti se jí posmívaly.

Kineziologie dokáže pomocí svalového testu ve věkové regresi objevit, kdy problém poprvé vznikl. Může to být kdykoliv od početí, ale také v minulých generacích. Někdy je těžko uvěřit, jak hluboce nás prožitky našich rodičů, prarodičů (i pra,pra...) ovlivňují. Pro mne jako psychologa je zajímavé poznání, jak velké procento dysfunkcí (dyslexií atd) je genetického původu-jsou tedy "zděděny".

Ve věku příčiny můžeme dobře určit druh energetické blokády a problém pomocí korekcí odstranit. Ne vždy si paměť vybaví vzpomínku (ta je uložena v nervovém systému)-přesto je možné problém "odblokovat". Častěji si však pacienti "vzpomínají".V jedné z mých prvních věkových regresí prožil sedmiletý Péťa vzpomínku na dobu, kdy byl u maminky v bříšku.Trhal si zapnutý límeček u košile, těžce dýchal a křičel, že nechce vůbec být. Jeho matka ho nechtěla, první roky strávil v kojeneckém ústavu. Zklidnil se, když miminku v bříšku řekl, že tu správnou maminku najde.

Velmi dobře si dokážeme vybavit i naše zážitky v "porodních cestách" i s jejich fyzickou bolestí. Děti prožívají po porodu silný zármutek při odloučení od matky. Téměř všechny chtějí být u maminky v náručí...Stejně důležitá jsou naše pozdější traumata.
Specifickou oblastí, ve které má systém One Brain výborné výsledky je v práci s dětmi, které trápí dysfunkce (LMD,dyslexie,dysgrafie,dyskalkulie i jiné dys) či jiné problémy s psychomotorickým vývojem, učením. Předpokládá se, že emoční stres z minulosti dítěte (ev.prožitky v minulých generacích) zablokoval úspěšnou spolupráci, komunikaci mezi mozkovými hemisférami, omezil tak úspěšnost procesu učení.
Často se mě lidé ptají, s jakými problémy může kineziologie pomoci, se kterými problémy se na mne obracejí děti i dospělí nejčastěji.

U dětí jsou to problémy s učením i "chováním"(hyperaktivita, agresivita). Časté jsou i problémy s řečí (opožděný vývoj řeči, špatná výslovnost,koktání), ale také noční pomočování, úzkost, strach, fobie. Často také řešíme problémy v komunikaci s vrstevníky (uzavřené, osamocené děti, oběti šikany).

Doplněním terapie v terapeutickém centru je terapeutický víkend pro rodiče a děti, který pořádáme. Jmenuje se "Knoflíčky mozku" a děti společně s maminkou nebo tatínkem se učí znát ty "správné knoflíčky" pro harmonický vývoj dítěte i pro jeho úspěšnost. Společně se učí kineziologická cvičení, společně relaxují i meditují, procházejí muzikoterapií i arteterapií.. Jsou to úžasné dny. V tomto školním roce budeme "knoflíčky" zapínat i v jiných městech-nejen v Praze.

Tradičním programem pro děti je letní terapeutický tábor "Dobrý start" pro děti s "problémy". Děti absolvují terapeutický program (kineziologie, arteterapie, muzikoterapie, program pro dyskalkuliky, cvičení Pěti Tibeťanů, relaxace, meditace, program pro zvýšení sebejistoty). Kineziologické působení na děti silně harmonizuje a celé naše společné prožívání doprovází silná emocionální atmosféra.

Dospělí přicházejí nejčastěji s problémy nízkého sebehodnocení, s problémy v partnerských vztazích i vztazích obecně.Mnoho mých pacientů se potýká s depresí, úzkostmi, nespavostí, fobiemi, problémy s jídlem, s emocionální labilitou.Velkou skupinu problémů představují naše problémy těla- bolesti páteře, hlavy,migrény, ekzémy, alergie, opakované záněty, problémy s trávením,"neplodností", se štítnou žlázou.

Doplňujícím programem pro dospělé je jednodenní kurz domácího léčitelství (s testováním vhodných potravin) a terapeutický den ve skupině s tématy Partnerské vztahy, Cesta k sobě.

Kromě toho pořádáme klasické kurzy One Brain s mezinárodně platným osvědčením. Kineziologická terapie je úžasné dobrodružství, na které se společně vydáváme. Může účinně pomoci v tom, aby člověk našel svou svobodu, získal důvěru v sebe a ve své možnosti. V horkých dnech pozdního jara jsem se důvěrně seznámila s léčením šamanů. Cítila jsem intenzívně, že skládám stejný obrázek...

ZUZANKA

Zuzance bylo před pár měsíci 10 let.Vyrůstá v rodině s mladší sestrou, laskavou maminkou a pracovitým tatínkem. V rodině jsou i pěkné vztahy s prarodiči.Ve škole je Zuzanka úspěšná, stejně tak v dětské skupině. Hraje závodně tenis, i v něm je moc dobrá.

Je to trochu jako v pohádce...
Před necelými dvěma lety při návštěvě babičky zažila nemilou příhodu- babičce při vaření prudce vyletěla pára z "papiňáku". Vylekala se babička i Zuzanka, ale v podstatě se nic nestalo.
V Zuzančině rodině však začalo malé"drama". Při každém vaření Zuzanka úzkostně sledovala stav na sporáku a vyžadovala,aby u něj stál někdo dospělý a hlídal, aby se nic nestalo. Zuzanka i přesto nervózně pobíhala po bytě, někdy i plakala.
Při kineziologickém odblokování jsme se znovu vrátily k babičce, k příhodě s "papiňákem", Po odblokování si Zuzanka s úlevou vydechla, že už ji nebude nic trápit. Vydechla si i celá rodina, protože vaření už nebylo zdrojem stresu. Mohl by to být krásný happy end- ale nebyl. Za necelý rok se Zuzanka začala bát být doma sama, ani přítomnost sestřičky jí nepomáhala. I tady jsme našly příčinu v Zuzančině zážitku s neznámým mužem, který ji zastoupil cestu v domě.Obskočila ho a utekla domů, ale traumatický zážitek zůstal uchován. I tady po odblokování nastala pohoda. Až do tenisového soustředění počátkem letošního léta. Zuzanka se na něj těšila se svou nejlepší kamarádkou jako každý rok. Po příjezdu na soustředění její kamarádka z blízkého automatu zatelefonovala rodičům, že dobře dojela. Zuzka to chtěla zkusit také. Telefon vyzváněl, nikdo to nezvedal... A tady začalo Zuzančino "peklo". Co se doma mohlo stát? Kde jsou? Rodičům se sice za pár hodin dovolala- samozřejmě byli na nákupu. Ale Zuzanka od té chvíle myslela jen na "nástrahy",které na její maminku mohou čekat (nehody, nemoci, atd.). Telefonovala až desetkrát denně a bylo jasné, že pobyt na soustředění musí ukončit. Od té chvíle nechce opustit bezpečí pražského bytu, maminku "pustí" jen do práce a její příchod úzkostně hlídá. Ani s babičkou nemůže nikam odjet. Při odblokování jsme se vrátily nejen k nešťastnému soustředění. Tělo nás vedlo hlouběji, do okamžiku porodu. Holčička tenkrát netoužila příliš opustit bezpečí a teplo mámina bříška. Při cestě na svět prožívala trauma odloučení, hlavička ji silně bolela. Po narození ji uchopily "cizí" ruce, Zuzance byla zima a zaplavil ji nesmírný strach, že už maminku neuvidí. Teprve když miminko pevně zabalené v dece maminka držela, zklidnila se. Prožívala hluboký pocit bezpečí.

Dětské úzkosti a fobie jsou často tvrdým terapeutickým "oříškem", ale jejich zvládnutí v dětství je nesmírně důležité pro budoucnost. Často se stává, že takový úzkostný človíček je terčem posměchu celé rodiny i dětského společenství. Na tomto základě se lehce utváří uzavřená neurotická osobnost bez sebejistoty, s nízkým sebehodnocením.

MARTINA

Příběh Martiny je zároveň příběhem mnoha dívek a žen, setkávám se s ním v obměnách často. Martinu ke mně poslala fyzioterapeutka. Trápily ji úporné bolesti zad, které se po rehabilitaci opět vracely. Při terapii se objevilo další trápení Martiny. Přestože jí je už 25 let, nikdy neměla to, čemu se říká "vážná známost". Těch pár vztahů,které měla , brzy skončilo... "Asi je něčím odrazuji"říká Martina. Stěžuje si , že s muži neumí komunikovat, stydí se. Její starší sestra tyto potíže nemá, je vdaná a má děti.

Vracím se do jejího raného dětství.Martina má na sobě šatičky po sestře.tatínek říká:"S tou na procházku nepůjdu, vypadá jako strašidlo!Když tyhle šaty nosila Eva, tak jí moc slušely".Maminka mlčí, nezastala se jí. Tatínek odchází se sestrou. A Martina by se nejradši stala neviditelnou. Choulí se , je shrbená a dodnes si pamatuje bolest ze "šťouchanců" do zad. Ve školních letech to bylo ještě horší. Nebyla zdaleka tak úspěšná jako její sestra. Ve škole se jí děti posmívaly. Tatínek se sní učil, facky a označení "debil" byly běžné. Martina až jako dospělá pochopila , proč maminka mlčela. Také ona měla "přísného" otce , svého manžela se bála a snažila se vyhnout konfliktům.

Martina si z dětství nepamatuje na jediné otcovo pohlazení a představa , že by otci seděla na klíně je pro ni nereálná.... Do všech partnerských vztahů vstupovala Martina s podvědomým strachem, že partner objeví, jak je neschopná, nehezká, hloupá... Když se o ni zajímal hezký, "vyjímečný " kluk, nevěřila, že by ho mohla něčím upoutat...

Martina se pustila do práce na sobě. Začala cvičit Thai- či a úspěšně pracovala s tvůrčí představivostí. Po několikaměsíční terapii seděla přede mnou úplně jiná dívka.Krásná, vyrovnaná - s rovnými zády. V této souvislosti mi řekla:"Už jsem úplně zapomněla s čím jsem k vám vlastně přišla.Teď jsem si vzpomněla- záda mě už vůbec nebolí!"

Řekla mi ještě jednu zajímavou věc: "Moc mi pomohlo, když jste mi řekla, že moje inteligence je nad průměrem. Cítila jsem to i dřív, ale všichni mě přesvědčovali o opaku". Její vztahy s rodiči se úplně vylepšily. Dokázala jim odpustit. S maminkou se sblížila již dřív, otce příliš nevyhledává. Ale také on, jak se zdá, s ní uzavřel jakýsi mír. Happy end v případě Martiny přichází. Martina je v současné době vdaná a za pár měsíců bude maminkou.

Ivana Baxová

P.S.: Pokud máte otázky - volejte 0606/438 782