RENESANCE POČÁTKU
Autor: Vladimír Kafka    Vyšlo dne: 20. 12. 2000

Ve své podstatě je hmotnost symbolická sraženina či následek počátečního velkého výbuchu a zrození života. Není nikoho, kdo by neměl zasazenu v sobě vzpomínku na tento počáteční stav.
Jsme schopni sestoupit na kteroukoliv oblohu nebo stav bytí, ve kterém se chceme ocitnout. K tomuto počátečnímu stavu se pomalu přibližujeme vlastní seberealizací, kdy se ve zkušenostech poznáváme jako tvůrci své životní cesty. K tomu nám v lidském těle slouží krev, která je úžasnou nositelkou života. Ta svým tlakem a silou odporu vytváří jemné vibrace záření a krev přerozdělí tyto informace celé bytosti. Jsou to elektrické impulsy, které řídíme svým vědomím, představami, slovy, myšlenkami a samozřejmě činy. Vyvoláváme tím osobní prostor životního projevu a prožíváme jej na sobě. Zmíněné stavy vědomí mají své krajiny, osoby, předměty, svůj vesmír i vlastní vývoj. Každý jednotlivý úsek ve stvoření se dělí na početné úrovně z níž každá samostatně je tak mnohotvárná, že sama je jedním světem pro sebe. Součástí naší bytosti jsou všechny informace potřebné pro vznik života na různých úrovních.

Je známo, že krev se v lidském organizmu obnovuje sedmým až osmým rokem. Krev tím nastolí důležitá zlomová období ve složení vlastností krevních buněk. Uzavírá se tak sedmiletý vývojový cyklus vědomí a rozbíhá se další, který stejně jako předchozí načerpá a udrží informace formou prožitků tak, že je dotyčný má ,,v krvi,,. V přesně načasovanou dobu se paměť v informacích uvolní a probudí se na jiné rovině prožívání třeba ve způsobu nemoci nebo zásadní změnou životní orientace. Vždy je to různé. Zrcadlíme to, co jsme v jistém období vytvořili a zakoušíme to na sobě.

Paměť nám zaručuje pokaždé uskutečnit to, co si přejeme a po čem toužíme. Vážné nemoci či konflikty, se kterými se v současnosti potýkáme jsou probuzením toho, co bylo. Budoucí prožitky v sobě stejně tak uchovávají vzpomínku na to, co probíhá nyní. Vše je rozpomínání na současnost. Jsme výsledkem různých kombinací paměti. Též středem do něhož je napojeno vše, co existuje včetně minulosti a budoucnosti. Tento střed odráží celý vesmír. Je počátečním modelem pro všechno ve stvoření, kde se vlnovitě odráží konec a začátek rytmem nekonečných projevů našeho bytí. Prožíváním jsme tedy napojeni na stvoření ve všech jeho částech a úrovních. Podobně jako pohled na noční oblohu nám poskytuje v jediném okamžiku celistvý obraz kosmických těles v různých časech a prostorech najednou, ale ve skutečnosti jsou jednotlivé objekty od sebe nekonečně vzdáleny a některá tělesa už vůbec neexistují a přesto je můžeme pozorovat.

Existujeme, přemýšlíme, vytváříme a následně to prožíváme. Toto elektromagnetické působení se opakuje v každé části vesmíru. Jiné proudění není. Celé stvoření je v pohybu a energie záření klesá dolů a stoupá vzhůru ve vlnovitých odstupnění. Tento pohyb prožíváme jako jeho součást na sobě. Život se opakuje v cyklech a v jistých úsecích se prožitky shromažďují ke svému vyjádření. Žádná událost nevznikne bez vzájemné návaznosti. Jediná myšlenka nebo slovo dokáže měnit vědomí buněk a vytvořit svět mnohočetných pohybů. Během života se tak setkáváme s následky a ty zajišťují souvislost s budoucností. Každým okamžikem si způsobujeme celou řadu spolu souvisejících vztahů a návazností.

Paměť je magnet, od kterého nejsme nikdy odděleni i když nám často připadá, že jsme se ocitli v temné vzdálenosti od sebe samých. Krev nás pomocí genetických informací neustále udržuje v přímém spojení s východiskem a s počátečním vznikem kosmu a života. Odtud bereme sílu a vůli ke změně a k tvorbě naší bytosti i kdybychom se ponořili do nejhoršího stavu prožívání.

Vyzařováním krve a následným provázáním s ostatními druhy záření si vytváříme ochranný obal, který zároveň stimuluje činnost a charakter našeho těla. Tímto zářivým obalem jsme v neustálém spojení s vesmírem. Vlivem nynějšího zesíleného pohybu a kosmického záření nastává oživení neprožitého a s tím se vynořuje na povrch vše, co je v paměti uschováno a co obklopuje lidského ducha na duši i na těle. Krev pomáhá přenést tyto neviditelné pokyny na buněčnou úroveň. Tlakem záření života se uskutečňuje vše, co bylo dosud neprojeveno. Člověk se ocitá jakoby uvnitř světelné krychle a je podroben silnému tlaku záření ze všech stran a nemůže tomu uniknout dokud neprožije na sobě, co sám spustil v pohyb a je celkem lhostejné, zda je to příjemné či nikoliv. Nutí nás to zaujmout postoj k sobě i k okolí a uvědomit si do jaké míry nám tento stav vyhovuje nebo zda jej chceme změnit. Nastává tím ukončení jednoho vývojového cyklu. Společně se tak nacházíme v renesanci počátku života.

Současná doba nás staví před zásadní otázky a zároveň nabízí odpovědi, které jsou zakotveny v nás samotných. Více a více lidí se dnes zajímá o tzv. minulé životy. Z části se jich používá k neuváženým výkladům včetně diagnóz pomocí různých hypnóz či ze zvědavosti, ale poměrně často se výklady záměrně nebo nevědomě zneužívají k manipulaci lidí, kteří s důvěrou vyhledávají "odborníky" v této oblasti. V převážné většině se lidé bojí projevit samostatný názor a tak velmi často přijímají a podléhají názorům druhých o sobě. Dlužno dodat, že tyto názory bývají zřídka lichotivé a tak se rozšiřují prapodivné pocity viny, strachu a lidé propadají mylným závěrům o odměně a trestu. Stávají se tak závislými na potřebách ostatních, podceňují se a trestají sami sebe tím, když jsou přesvědčeni o tom, že si nezasluhují lásku.Minulé životy jistě existují. Ne jeden, ale je jich velmi mnoho a rozprostírají se na mnoha úrovních vědomí v čase a prostoru současně. Navzájem se doplňují, nejsou od sebe odděleny a společně utvářejí příběh jednoho obrovského vývoje, který dohromady vytváříme. Život každého z nás je jen jedním zlomkem v nekonečném množství bytí, do kterých svobodně vstupujeme. Ruku v ruce se současným životem však prožíváme i další, které se odehrávají v minulosti a také v budoucnosti. Je nám tím umožněno vytvořit příčiny a prožívat důsledky svých činů ve hmotnosti. Důležité je vědět, že nic se v životě nekoná za trest ani život sám o sobě není z donucení. Je tvůrčím činem, který probíhá dobrovolně a z radosti! Minulé i budoucí životy jsou od nás svým působením vzdáleny v čase, ale odehrávají se v jednom okamžiku. Vznikají tak nestranné úrovně vědomí, které do sebe přesně zapadají a jsou vedle sebe rozmístěny v kruhu do ohromného množství růzností v jednom. Tento způsob seberealizace umožňuje přemístit vědomí na kteroukoliv úroveň poznání sebe. Není nutné se přitom obviňovat nebo trpět strachem z trestu. Vždy je možné změnit formu prožívání a denně k tomu máme příležitost. Je na nás, zda použijeme tu nejmocnější sílu, která drží vesmír pohromadě a tou je láska. Můžeme ji používat všichni bez rozdílu vzdělání, náboženství, rasy či nemocí. Láska je tou počáteční pamětí a modelem pro celé stvoření.

Tato koruna života se projevuje vlastním životem a ten na planetární úrovni používá hmotnost a s ní i lidské tělo jako nástroje ke své tvorbě přičemž samotný život nikdy neumírá. Život pouze mění formy, je láskou a ta sama je bílým horkým žárem,ze kterého vše vzniklo. Naproti tomu hmotné částice vlastní teplo nemají a k životu potřebují vnější popud. V tomto vynuceném pohybu se hmotnost teplem formuje a vyvíjí. Jednotlivé části hmotnosti vytváří tak své vlastní vyzařování, které je zodpovědné za vývoj. Po určité době může hmotnost zcela vychladnout a rozpadnout se, protože její přijmutí teplo po čase hmotu opouští. Totéž se děje,když se život oddělí a opustí lidské tělo.

V jediném okamžiku dokáže životní energie svoji silou prostoupit celé stvoření a rozdělit se na nekonečný počet životů. Při této nádherné kosmické tvorbě jsme účastni a podílíme se na ní tím, že neustále projevujeme a promítáme svoji bytost do všech úrovní. Tělo zachytí informace, předá je dále ke konečnému fyzickému projevu a do životních událostí, které pak kolektivním prožíváním pozorujeme jako stupeň civilizace. Minulé životy nám slouží jako vodítko paměti, po které se vydáváme do budoucnosti. Vše, co jsme schopni vnímat, co používáme, co nám dělá radost nebo v co věříme obsahuje v sobě paměť počátku a tu smíme a máme použít k vytváření sebe. Hlavní otázkou zůstává: koho si přejeme vytvořit?

Vladimír Kafka

Jaronín 18
38203 p. Křemže
okr. Český Krumlov

Tel: 0337 / 745 465

Chcete další články? Zkuste to v archivu.
Copyright © 2000 Návrat ke zdraví