BAREVNÁ TERAPIE II.
Autor: Ria Fabryová     Vyšlo dne: 27. 2. 2001

V první části o barevné terapii jsme se seznámili o autorce Vicky Wallové, o práci s lahvičkami, kterým říkáme Balance.

Proč mě přitáhla. Nyní bych vám chtěla napsat, proč mě tato terapie přitáhla k sobě jako magnet, proč tak zázračně působí. Po první lahvičce, po prvním natření emulze se děly neuvěřitelné věci a začaly se otevírat záležitosti staré 12, do měsíce dokonce události staré neuvěřitelných 40 let. Proč tomu tak bylo? Dneska znám odpověď. My sami jste pro sebe lékařem, léčitelem, terapeutem. Naše podvědomí, ne-vědomí řídí náš barevný výběr. Největší a hlavní síla této terapie je v tom, že se necháme vést tím, co nás přitahuje, co nám se líbí, že vypneme mozek a odevzdáte svoji vůli svému vnitřnímu vedení. Pokud se dokážete odevzdat tomuto vedení a říci si: "Buď vůle Tvá," proces probíhá velice silně.

Nešlo to tak vždycky. Moje hledání a práce "na sobě" dostala jasný smysl, když jsem začala příčinu toho, co mě zraňovalo. Proč mě určitá situace zasahuje tolik a ten druhý se jen protáhne, byla samá proč, proč, proč... Pochopila jsem, jak je důležité v tom, co nás zasahuje, proč to či ono přišlo, proč jsem reagovala neadekvátně k různým situacím, hledat příčinu. V té době jsem si nedůvěřovala a také byla jsem těžce nemocná. Hledala jsem lékaře, terapeuta, léčitele, člověka, kterému bych se mohla svěřit se svým problémem. Každému lékaři nebylo možné říci, že jsem celý člověk a ne jen plíce, zuby, noc, nebo jiná část, na kterou byl onen lékař specializován. Nebylo to jednoduché ani z ekonomických důvodů, protože po "sametové revoluci" životní úroveň šla prudce dolů a bylo třeba stále něco platit. Nedostávalo se finančních prostředků a tak hledat kvalitního a lidského člověka, který by pomohl, nebylo snadné. Ale měla jsem štěstí. Potkala jsem pár skvělých lidiček, kteří mi při mém startu pomohli. Trvalo mi nějakou dobu trvalo, než jsem si uvědomila, že si tu příčinu musím najít sama. Učila jsem sama sebe důvěře, připadala jsem si v té době jak na houpačce. Nakonec mě to dostrkalo, že jsem se naučila důvěřovat si a řídit se svojí intuicí.

Dneska se to zdá být jasné a jednoduché, ale v době, kdy do Čech začínaly přicházet proudy duchovních informací, bylo mnoho nových směrů, orientace nebyla lehká.

Barevná terapie aura-soma nás vede k zodpovědnosti za sebe sama. Zázraky se nedějí, jde jen o ochotu každého z nás. Ten pravý zázrak je v tom, že si uvědomíme, že chceme změnit kvalitu svého života. Volíme si závazek vůči sobě, což je to v podstatě to nejtěžší, ale s nejléčivějšími účinky. Můžeme hovořit o třech principech aura-somy:

1. uznání toho, co v sobě objevíme
2. přijmutí zodpovědně toho, co jsme objevili
3. aura-soma je nenásilná terapie

Nezapomínejme, že žijeme v přítomném času, to je třeba mít na paměti, jak se vnímám v tomto okamžiku, v této chvíli. Právě teď jsem se rozhodl/a/. Čas se stále mění. Důležité je teď a tady a z toho vycházíme.

Vicky Wallová říká: " Každý je sám sobě nejlepším učitelem.
My ti jen můžeme nabídnout pomocnou ruku."

O barvách

Motto: Žít v utrpení je jistý druh lenosti. Utrpení je jako stojatá voda, ve které se dá i utopit. Být šťastný je dřina. Dá to práci.

Červená
Co si představíte, když se řekne: červená? Mě napadá: mísa krásně zralých třešní, voňavé jahody, jen po nich sáhnout a dovolit voňavé šťávě, aby se rozpustila v našich ústech. Chutný rybízový koláč na talíři. Zrající maliny. Léto je na vrcholu, horké dny, slunce, koupání, odpočinek, relaxace, člověk si užívá chvíle pohody a odpočinku... a najednou ztuhne, vzduch prořízne ostře, jako nůž, kvílející houkání sanitky: ... uhněte z cesty, jde o vteřiny, jde o lidský život... I to je červená, barva krve, barva našeho života. Jsou okamžiky, kdy o nás rozhodují druzí, kdy nezbývá, než věřit... Červená je tím nejdůležitějším motůrkem, který startuje život.

Červená dieta
Občas podléhala pocitu, že má větší váhu, než by měla mít, ale nedokázala se přinutit pravidelně cvičit. Na to se asi neměla dost ráda. Vymýšlela si, proč zrovna nyní nemůže udělat pár cviků, které by zpevnily její povadlé bříško. Ale potom ji "to" oslovilo. Červená dieta, když o ní slyšela vyprávět, informace ji nadchly, přímo je hltala. Ty barvy ji tolik zajímají, to bude určitě ono. Sláva, první, to rozhodující zaujetí se dostavilo. Objednala si zásilku se vším potřebným: lampičkou, červenou 70W matnou žárovku, kazetu s bubny a 4 červené skleničky. Jedním dechem přečetla všechny informace a začala si připravovat nový harmonogram dalšího dne. Při této dietě je nesmírně důležité dodržovat časový plán pravidelně po celou dobu trvání diety. Přečetla si knihu od známé české zpěvačky, která tuto dietu s úspěchem absolvovala, a co hlavní, už nepřibrala. Při své vytrvalosti se dozvěděla, že tato dieta je také podrobně popsána v knize od Lindy Goodmanové: "Hvězdná znamení." Knihu si půjčila, přečetla a radovala se: "To bude ono, to je jistě ono!"

Princip diety: jedenkrát denně svíti 15 minut červenou, matovou žárovkou na chodidla a dalších 15 minut na solár plexus při východu nebo západu slunce, případně v poledne. Při této světelné sprše poslouchat bubny z kazety. Dále si po každém svícení vizualizovat 3 minuty červenou sprchu. Vypít denně 2 skleničky solarizované vody, tj. voda, která je v červené skleničce celý den na slunku. Jíst stravu, která má barvu červenou, žlutou, zlatou, oranžovou a bílou a také se do takových barev oblékat. Můžete jíst a cpát se, kolik máte chuti. Poslední důležitá informace byla, že tato dieta se doporučuje držet minimálně 45, 54 nebo max. 63 dní.

V knize o Hvězdných znameních se popisuje co energie červené dělá a jak působí, proč má takový efekt na snížení váhy.

6. červen, významný den. Změřila se v pase a nemohla uvěřit, to je hrůza, tolik cm, kde se tam vzaly? Jak je to možné? Vždyť se zase tolik nezanedbává. Ale její mozkové buňky ihned vyslaly energii odporu: "Že nevíš? Jen si nic nenamlouvej, to je tvoje známá, obehraná písnička, ty jsi ta, která nechce vědět." "No dobře, dobře," uklidňovala svoje svědomí, od teďka už to bude jiné.

Rozhodla se, když koukla do svého diáře, že nejvhodnější chvíle pro barevnou sprchu bude ráno. Také si sama sobě slíbila, že to určitě těch 45 dnů vydrží a bude-li to vycházet, prodlouží ji až na 63 dnů. Naplnila slavnostně červené sklenky vodou, postavila ven na sluníčko a přikryla folií, aby do nich nepadalo smetí. Zapsala si svoje míry a večer si připravila budíček, aby ji ráno včas probudil.

Středa, 7.červen, budík usilovně zvoní, moc se jí nechce vstávat a mozkové buňky, už, už se chystají ke zlehčení jejího rozhodnutí. Ne, to nedopustí, rázně vstala z postele, zatáhla závěsy, připravila kazetu a rozsvítila červenou žárovku. Bylo to příjemné a čas rychle uběhl. Jen ta vizualizace se příliš nedařila. Ale důvěřovala svému konání a cítila, že ta myšlenka s vírou přinesou ovoce. Hlad jí připomněl, že je třeba posnídat. Uvědomila si, že to také nebude jednoduché, někdy bývá mimo domov celý den, takže si připravila jídelníček, podle kterého nakupovala. Bylo pro ni zajímavé samu sebe pozorovat, např. jak se mění její chutě. Červená řepa, brr, to nebyla její parketa, ale uvařila z ní boršč, který kupodivu chutnal. Měla vnitřní radost, jak lehce a nenásilně zvítězila nad svou chutí (ne-chutí).

Dny ubíhaly, pomalu přivykla novému režimu, jen se stále neodhodlala změřit si ty partie jejího těla, které byly hlavním středem zájmu diety, aby zjistila, jestli se dostavují výsledky. Asi za 10 dnů stála s metrem v ruce a nemohla uvěřit, zázrakem "zmizelo" asi 6 cm. Potěšilo jí, že dokáže být vytrvalá, že má vůli. 45 dnů uběhlo, s ním zase ubylo pár centimetrů a tak se rozhodla s dietou pokračovat. Po dalších dnech nastaly problémy. Přicházely návaly zlosti, hněvu, které ji zaskočily svou intenzitou. Chvílemi si s nimi nevěděla rady. Nebyla žádný nováček, několik let pracovala s energiemi, ale to, co se s ní nyní dělo bylo takřka nekontrolovatelné. Centimetry nemizely, nic ze slibovaného procesu se nedělo. Ani z jedné knih, které měla k dispozici se nepsalo o tom, jak vyřešit chvíle, kdy máte chuť někomu v tramvaji vykrákat za vlasy, rozkřičet se na drzouna v metru. Negativní emoce ji přelévaly, že už, už byla na pokraji výbuchů. Situace přicházely stále častěji a se zvyšující se intenzitou. Věděla, že musí s dietou skončit, protože by mohla přijít chvíle, kterou by nezvládla. Byl to 54 den, středový čas diety. Přijala její konec s pocitem, že dietu vyzkoušela a potěšilo ji, že je její pas je štíhlejší. Ne nadlouho. Do tři týdnů dospěl opět do svých původních rozměrů. Uvědomila si zpětně, že příčina proč a co se s ní dělo má jiné, hlubší příčiny a červená dieta je odkryla. Byla opět jen ukázkou toho, že nic není tak jednoduché, jak se zdá a jak bychom si přáli. Původní příčina je jinde. Tyhle záležitosti, kolem červené bývají hodně, hodně hluboké, a ona sama dobře věděla, že kořeny jsou v jejím nejranějším dětství. Tam ji to stále ještě hodně bolelo. Ještě nepřišel čas a je třeba trpělivosti, počkat si na tu pravou chvíli.

Červená barva se vztahuje k 1., kořenové čakře, k oblasti od pupku až k chodidlům. Je to velmi aktivizující barva, která jedná dřív, než myslí. O některých lidech říkáme, že "vidí rudě." Takový člověk se těžko kontroluje a příliš se identifikuje se svými emocemi, co prožívá, co cítí. Bez směru a cíle je červená destruktivní barvou. Člověk, který hodně vybírá červenou, buď velmi miluje nebo nenávidí, obvykle nezná nic mezi tím.

Červená barva také posiluje pocit zodpovědnosti za nás samé, za náš život, vybízí člověka, aby šel a jednal, nejenom čekal, až se něco stane. Učí nás vzít si energii zpět k sobě a probudí člověka na emocionální rovině, uvolní emoce: zlost, hněv a vytáhne je na povrch /viz.červená dieta/ jen pozor, zvládnutí není jednoduché. Učí, jak lépe využít svoji energii. Červená dává život a ten po nás vždy bude požadovat řešení toho, co jsme skrývali. Dostaneme se do akce na rovině činností i emocí. Jsou v ní city, zážitky - vždy naplno: láska i nenávist, vášeň k životu, kontakt se sexualitou. S červenou si uvědomujeme, že máme život ve svých rukou a to nám dává pocit síly a jistoty. Bez energie nám jinak život jen proplouvá mezi prsty. Doplňuje energii, když jí ubývá, ale pozor: může se také jednat o zápas sám se sebou. Je zapotřebí zastavit se a odhalit pravou příčinu emoce. Pomáhá těm, kdo pracují s lidmi (léčitel, masér apod.). Pokud máme v sobě hodně červené a nejsme sami se sebou spokojení, použijme zelenou, která nás přivede k sobě a zklidní nás. Červenou používáme jen od pupku dolů. Velmi totiž aktivizuje energii (může způsobit až bušení srdce).

Červená barva má ještě jednu energii, o které bych se chtěla zmínit, protože ji považuji za velmi důležitou. Je to energie Krista. Skrývá prasílu "JÁ JSEM", sílu, kterou jsme nikdy neztratili, i když se můžeme cítit opuštěni, ale to jen my jsme opustili sami sebe. Ta síla je tu stále. V křesťanství se učí, že jsme všichni hříšníci, musíme se obětovat a trpět, když jsme neposlouchali Boží zákony. Díky této náboženské tradici můžeme cítit výčitky i ztrátu sebehodnoty. Možná se nedokážeme přijmout takoví, jací jsme, a myslíme si, že nejsme hodni lásky. Můžeme mít mylnou představu, že nás Bůh trestá. Každý člověk má svoji hodnotu a v každém z nás je božská síla, i když o sobě pochybujeme. Pokud si připustíme myšlenku, že je člověk hříšný a proto musí trpět, protože to tak Bůh chce, člověk Boha opustí, protože v něm nenašel útočiště. Kristus nám přináší lásku a energii. A láska je tou silou, kterou si zasloužíme a která nás probouzí, protože otevírá naše nitro, abychom se přijali a neoddělovali se od Boha, neboť jsme s ním stále ve spojení.

Komplementární barva k červené je zelená.

Přeji Vám, aby kroky vašeho života vedly požehnanými cestami, a jestli zahřmí a váš obzor se ztemní, potom neztraťte důvěru.

S láskou a vděčností

Ria Fábryová

Ria Fábryová, Košická 16/52 101 00 Praha 10 tel. 02/7174 1143 nebo 0608 110 445 e-mail: ria.fabry@volny.cz

Chcete další články? Zkuste to v archivu.
Copyright © 2000 Návrat ke zdraví