Strava podle krevních skupin II
Autorka: Mája Černická     Vyšlo dne: 12. 05. 2001

V minulém příspěvku jsem vás seznámila s úpravou stravy podle krevních skupin s tím, že se nejedná o celoživotní program. Povězme si v krátkosti proč. Krevní skupina a hlavně to, co o ní lze zjistit v laboratořích lékařských zařízení, vypovídá pouze o přímém genetickém dědictví po rodičích či prarodičích. Uveďme si příklad jednovaječných dvojčat, která jsou geneticky naprosto identická, to znamená, že mají i stejnou krevní skupinu. Stejně působí na první pohled. Jenom matka, otec a nejbližší je dokáží rozpoznat, protože vidí nepatrné rozdíly v podobě i stavbě těla.

Mnohem markantnější rozdíl je v povaze obou. Ať jsou to chlapci nebo děvčata, pokud s nimi strávíte delší dobu nebo prožijete zátěžovou situaci zjistíte, že povahově se jeví tak, jako kdyby se jedna duše rozdělila na mužskou a ženskou polovinu. Jedno z dvojčat je silné, pracovité, ochranitelské, odpovědné, milující a odolné v případě ohrožení, ale také více samotářské, uzavřené samo do sebe a velmi zranitelné.

Jeho bolest je skryta hluboko uvnitř a je velmi nesnadné mu pomoci nebo napravit křivdu, kterou jste mu nechtěně způsobili. Miluje vroucně a neokázale, stejně neokázalé jsou jeho projevy lásky. Nepoužívá vzletná slova, svou lásku se snaží prokázat činem. Sleduje život jakoby zpovzdálí. Má bohatý vnitřní život, má problémy s vnější komunikací, jeho zážitky musíte z něho "vyčíst" a vskutku opravdově poslouchat, nastane-li okamžik, kdy je ochotno vám je sdělit

Je vážné a vážnými problémy se zabývá, čemuž by mělo odpovídat jeho zaměstnání. Velmi často píše básně, protože to je jediný způsob, jak své citově bohaté nitro alespoň trošku zbavit napětí a sdělit ostatním, co uvnitř vlastně je. Často také býváme neoprávněně nemile překvapeni, když vnímaje jeho vnější sílu, se setkáme s naprosto "slabošskou" reakcí. Považujeme to za selhání, ale ve skutečnosti se stalo to, že jsme mu třeba nechtěně ublížili, trefili se do jeho nitra a ono se cítí buď ohroženo a začne se neadekvátně bránit nebo propadá pocitu zoufalství a marnosti. Ve vypjatých situacích se na něj můžete vždy spolehnout, vše zabezpečí a zajistí. A dokud zabezpečuje, je vše v pořádku. Ale v okamžiku, kdy jeho úloha skončila a nikdo od něho již nic nechce, dostaví se větší či menší kolaps, zhroutí se do svého nitra a propadá své nesmírné citovosti.

Většinu jeho nemocí lze zařadit jako nemoci psychosomatické, to znamená nemoci, přicházející zevnitř, nemoci, jež má na svědomí neventilovaný stres. O svých nemocích jen velmi málo mluví, jaksi se je stydí přiznat, považují je za slabost.. Žije uvnitř a o takových lidech říkáme, že jsou introverty.

Druhé z dvojčat je pravým opakem. Je slabé, nerado pracuje a práce ho velmi vyčerpává, potřebuje ochranu, nezodpovědné, jeho láska je povrchní, je ho všude stále plno, lichotí se do vaší přízně, je milé a mazlivější, téměř ve všem spoléhá na jiné, především na svůj silnější protějšek. Je hádavé a často vyvolává spory. Bolest psychickou či fyzickou silně a viditelně prožívá, většinou máme pocit, že ho ani nedokážeme uchlácholit. A jsme překvapeni, že po krátké době se chová, jako by se vlastně nic nestalo. Vše jakoby stéká po jeho povrchu.

Můžete mu říci téměř cokoliv a ono se neuráží, bere život spíše jako hru. Jako hra vypadá i jeho milostný život. Velmi snadno pronáší vroucí slůvka lásky vždy, když se domnívá, že je to potřeba. Je milý, něžný, ale vždy je za tím skryta osobní potřeba či výhoda. Přinejmenším si tím zabezpečuje ochranu. Nemá-li potřebu si cokoliv zbezpečit, bývá hádavé, mnohdy až agresivní, hlavně když je napadeno jeho ego nebo nejsou jeho potřeby akceptovány.. V podstatě je nespoutatelné, protože nemá vnitřní zábrany v tom, aby pod pláštíkem poslušnosti si stejně udělalo to, co chce ono. Drobné podvůdky a lži jsou jeho doménou, nepovažuje je za nesprávné.

Namísto psaní básní hodiny a hodiny propovídá s kdekým, je velmi společenské, většinou vždy středem pozornosti. Přijde-li k vám návštěva a vy jste právě zaneprázdněni, můžete si být jisti, že ji do doby, než se budete moci uvolnit, dokonale zabaví. Rádo se předvádí a také jeho povolání by tomu mělo odpovídat, protože to umí nejlépe.

Ve vypjatých situacích je to ono, které selhává a podléhá krátkodobým prudkým emocím, o kterých už ovšem za chvíli neví. Dokud se jeho silný protějšek stará, nebrání mu, ale když přijde jeho kolaps, je zde ono, které téměř nedotčeno událostí, v poklidu vše zvládne. Ono má totiž vnitřní sílu, která se však zapojí, až když je donucena, když vedle není nikdo, kdo by pracoval za něho. Jeho onemocnění pochází téměř vždy z vnějšku, mnohdy bývají také simulované a je potřeba o nich hodně hovořit, protože lítost okolí jim opět zabezpečí nějaké ty výhody a pohodlný život. Jeho život probíhá ve vnějším prostředí, o takových lidech říkáme, že jsou extroverti.

Obojí přináší a obsahuje jak dobré, tak zlé. Introvert prožívá více trápení a vnitřní bolesti, situace řeší mnohdy ukvapeně a rozumem. Extrovert bývá velkému trápení uchráněn, střetává se však často s odmítáním okolím, když zjistí jeho povrchnost. Toto je jeho trápením, protože to nechápe.

Toto je jen velmi zjednodušená charakteristika, protože ve skutečnosti je každý více či méně introvertem a více či méně extrovertem. Málokdo z nás je čistě vyhraněný typ. Kombinace obou extrémů určuje náš základní metabolický typ, a tím i způsob našeho stravování. Metabolismus daný krevní skupinou je stanoven čistě na základě genetických předpokladů (a to ne ještě zcela přesných) a úprava stravy podle krevní skupiny je pouze krátkodobá, je to pouze jakási zpráva, odeslaná po genetickém telegrafu - "Mámo, táto, bábo, dědku, něco jsem se rozhodl s tím naším dědičným hříchem udělat." A oni odpovídají - "Skvělé, tak začni u sebe."

A abychom věděli jak začít u sebe, jak stanovit náš individuální metabolismus, který by nás rozlišil jako jedno z potenciálních dvojčat, potřebovali bychom se dlouze a vnímavě zahledět do svého nitra, které nám nejspolehlivěji poví, jací jsme a co bychom měli jíst. Málokdo z nás to však umí. A tak se musíme zahledět na povrch. Na povrchu našeho těla je umístěno mnoho informací o tom, jací a čím jsme. Jde jen o to, umět je přečíst.

V mé další knize si vám dovolím nabídnout jeden ze způsobu "čtení" z nejviditelnější části těla a to z nosu. Z tvaru našeho nosu můžeme vyčíst tvar a stav našeho srdce a tím i stav našeho individuálního systému.

Kniha se jmenuje "Srdce v kruhu" a na to, že vás zaujme se těší

Marie Jana Černická

Chcete další články? Zkuste to v archivu.
Copyright © 2000 Návrat ke zdraví